Hermann Spunth 

Když bylo malému Hermannovi teprve šest let, začalo u něj jeho okolí pozorovat mírné kleptomanství spojené s agresí, neštovicemi a zasetou rýmou. Otec lihovník a matka, která pracovala ve šroubárně v Jacksonville, nevěnovali povaze a aktivitám svého syna pozornost.

Rodiče malému Spunthovi vlastně nevěnovali pozornost vůbec. Neměli na to čas. Otec po namáhavé práci trávil chvilky v hospodě, kde matka po práci obsluhovala nahoře bez. Malý Spunth si tedy začal hledat kamarády na ulici mezi krysami a čínskými restauracemi, kde trávil veškerý volný čas. Zde potkal o devět let mladšího chlapečka Ervína. 

Jak je to možné, říkáte si, když bylo Hermannovi Spunthovi teprve šest roků? Věřte, že v těchto dobách bylo možné vše!

Novému kamarádovi  Ervinovi Knoflickovi bylo teprve sedm let a mluvil pouze plynnou azbukou. Za vše, co dneska Ervín Knoflick umí i neumí, vděčí převážně svému životnímu příteli Spunthovi, který ho pojmenoval po karlovarském knedlíku "Knoflík"

Ervín Von Knoflick 

Psal se rok 1885, kdy světlo světa spatřil Malý Ervín Knoflick. Narodil se své matce bez udání důvodu, ale za tučný honorář v ulici 254 West 54th Street v New York City v místním nevěstinci. Ervín svou matku nikdy nepoznal. Matka za záhadných okolností zemřela nešťastným utonutím ve vaně s fénem v ruce a dopisem na rozloučenou. Dopis se společně s fénem, tělem a vanou nikdy nenašel. Ervin na tuto bolestnou chvilku nerad vzpomíná. Od svých sedmi roků se toulal po okolí New York City v převleku za žebráka. Neměl ani dolar a jediné , co uměl, bylo dobře ukrást a ještě lépe prodat. V životě ho potkalo jediné štěstí a tím byl jeho životní kamarád Hermann Spunth.

Spunth byl rozmazlený zbohatlík. Žil s macechou a otcem, který se živil prodejem korků, z nichž se vyráběly špunty do uší.

Malý Ervín nastoupil do služby jeho otce jako leštič mokasínek a deratizátor sklepních prostor.

Ervína Knoflicka si zpočátku malý Spunth až nevybíravě dobíral. Dnes na to Knoflick vzpomíná s úsměvem.

Ervín von Knoflick vzpomíná: " Třeba mi Spunth jednou v prosinci za děsné chumelenice a v mínus patnácti nalil rybí tuk do bot. Tím způsobil, že jsem měl rybí tuk v botách. Dnešní děti si hrají jinak. To za nás nebylo, tyhle mobily a televize". S úsměvem dodává Knoflick.   

Špunt & Knoflík "společné dobrodružství"

V jednu chvíli se zdálo, že  Spunth a Knoflick nenajdou společnou řeč, ale zájem v nicnedělání je stmelil v nerozlučnou dvojici. Několik dní před druhou světovou válkou, když oba chlapci slavili své patnácté narozeniny, hochům Knoflickuv otec sdělil tajemství, které by jim v budoucnu mohlo zachránit život. Hned po té otec zemřel a oba chlapci tajemství dočista zapomněli. Jediné, na co si z celého otcovo mumlání vzpomněli, bylo slovo Azrael! Chlapci se rozhodli takto pojmenovat otcova medově plavého kocoura se slovy "otec si to tak jistě přál". Dva sirotci a kocour Azrael zdědili po Knoflickovu otci velké bohatství. Válka Spunthovi a Knoflickovi překazila plán, jak peníze investovat do kurtizánek a alkoholu. Protože byli oba původem Němci, rozhodli se bojovat za svou vlast a migrénovali do Německa. Zde byli zajati a označeni jako židé. Ono tajemství, které chlapcům otec Knoflicka na smrtelné posteli sdělil, bylo varování před nacistickým Německem a zamumlané slovo mělo být Izrael, nikoliv Azrael, jak nešťastně chlapci zaměnili. Teď jim všechno došlo. Byli původem židé! Byli v pasti ve své vlasti! Po přesunutí obou chlapců do koncentračního tábora Treblinka napadl Spuntha dozorce a na nemocničním lůžku po silném otřesu mozku dostal nápad. Zúročí zkušenosti svých rodičů a přijdou za nacisty s velkým plánem. Spunth byl dobrý v lilhovnictví a Knoflík ve výrobě špuntů. Chlapci navrhli Němcům, že vymyslí nápoj, po kterém voják oslepne a tudíž neuvidí nic krom ničeho. Němcům se plán natolik líbil, že chlapcům dali k dispozici továrnu, ve které nápoj připravovali. Přes aceton, aspartam a čistý líh se Špunt s Knoflíkem dopracovali k látce Metanol. 

Tuto látku lahvovali Rudé armádě s etiketou Ruského standardu. Plán byl jasný, shodit bedny s pančovaným Ruským standardem na frontu. Těžko říct,jak by válka dopadla, kdyby se lahve nerozbily.

Po válce se Špunt s Knoflíkem přestěhovali do bývalých Sudet, kde založili lihovnickou firmu Špunt & Knoflík Company.  Ve firmě úspěšně vyráběli popcorn a cukrovou vatu po desetiletí. Lihovnickou firmu provozuje pod stejným názvem a bez velkých změn již třetí generace, která zde vyrábí psí granule a gumičky do vlasů. 

Dnes známe značku Špunt & Knoflík hlavně díky sporu jediného potomka obou rodičů Špunta a Knoflíka Emila Knoflíka. Emil je ve při s Karlovarskou restaurací a nárokuje si rodinnou značku s náhradou duševního vlastnictví, jehož je vlastníkem. Do této restaurace vás srdečně zveme a budeme rádi, když nasajete historickou atmosféru dobrodružství chlapců Špunta & Knoflíka, kteří nám zde zanechali nejen dobrý název, ale i archivní bednu Ruského standardu.